Nikon Z 14-30/4.0

První ultraširoký zooom pro svůj systém Z bezzrcadlovek uvedl v lednu Nikon. Je to vykročení správným směrem, objektiv takto dimenzovaný je vyhledávaný pracovní nástroj pro krajinářskou fotografii, ale i pro živé reportážní snímky. Netřeba dodávat, že objektiv má smysl pro plnoformátové snímače 24 x 36 mm, Nikon se APS-C bezzrcadlovkám vyhnul, myslím že rozumně. Objektiv je už od pohledu příbuzný standardnímu objektivu 24-70/4.0, s nímž se zetka coby kit dodávají. Měl jsem to potěšení se s ním aspoň krátce seznámit, byl nasazen na těle Z7.

Objektiv sestává ze 14 členů, čtyři jsou asférické a čtyři ed. Čočky jsou opatřeny Nano Crystal vrstvami – řekl bych, že v poslední době je to nejzásadnější vylepšení ve fotooptice. Autofokus je realizován STM krokovým motorem. Objektiv je odolný vůči prachu a vlhkosti. Široký kroužek je určen k zoomování, úzký je volitelný, lze ho použít k ovládání clony, anebo k ručnímu ostření, eventuálně ke korekci expozice. Jeho přední čočka je příjemně plochá, což má praktický význam – lze používat filtry, což není u takto dimenzovaného širokoúhlého zoomu zdaleka samozřejmost. Má sedm lamel clony. Ostří od 28 cm, ostření je samozřejmě vnitřní (nemění délku při ostření a přední část se neotáčí). Při zoomování mění délku, nejkratší délka je 85 mm, šířka 89 mm, průměr filtru je úctyhodných 82 mm. V dodávce objektivu je připojena sluneční clona, váha objektivu z hořčíkové slitiny je 485 g. Legenda Nikonu 14-24/2.8 váží skoro dvakrát tolik, pravda, je o jednu clonu světelnější.
Kompaktnost objektivu je s výhradou, jde o objektiv toho typu, který je třeba nejdřív jaksi rozbalit, tedy odemknout – v transportní poloze je jaksi zatažený a je nutno ho uvolnit. Přirozeně že je možné s ním běhat po světe s rozbaleným, ale pak ovšem je výrazně delší než 85 mm, vyjede o tři centimetry a pak samozřejmě se prodlužuje dalším zoomováním.
Objektiv nemá žádný displej, jak se stalo dá se říci módou – pak tedy na objektivu nevidíme rovinu ostrosti nebo hloubku ostrosti, opět, osobní názor: tyhle LCD pididispleje jsou na sluníčku nečitelné a s ohledem na soudobé požadavky ostrosti jsou hrátky s hloubkou ostrosti a hyperfokálními vzdálenostmi dobré téma pro debaty v komentářích, ale pro praxi to jaksi nic moc není.
Koncepčně vzato, je to nesmírně užitečný nástroj a jeho použití jsem už zmínil. Při kratším ohnisku kryje úhel 114 stupňů. To je hodně široký záběr a umožňuje efektní zobrazení, samozřejmě za cenu výrazné sbíhavosti svislic (což není vada, nýbrž vlastnost, řečeno s klasikem). 30 mm, to je fakticky velmi příjemný širokáč, vhodný pro živou, street fotografii, já osobně většinu živých fotek fotím na 28 mm, což je v praxi totéž. Netřeba se tedy podivovat nad malým rozpětím zoomu – ta čtrnáctka a třicítka, to jsou obrazově dva světy s rozdílnými zákonitostmi stavby obrazu. Je to bezesporu velmi solidní objektiv. Je koncipován jako tahoun pro každodenní práci – připomenu, že současné ultrakvalitní objektivy jsou sice schopné vykreslit řasy na oku mouchy, ale za cenu ohromné váhy, gigantických rozměrů a pekelné pořizovací ceny. Tohle je objektiv s lidskými vlastnostmi, určený pro normální lidi. Jeho soudková vada, ta by se od čtrnáctky dala čekat, je zanedbatelná:

Při 30 mm opravdu není o čem mluvit.

Totéž platí o vinětaci. Zde je při 14 mm:

A toto při 30 mm.

A do třetice, rezistence proti protisvětlu. Zvlášť širokoúhlé objektivy jsou na slunce v záběru háklivé. Tak to o tomto objektivu věru neplatí:

Shrnutí:
Nikon začal budovat optickou výbavu pro Z systém v podstatě odspodu, nejdřív objektivem 24-70/4.0 a poté 14-30/4.0. Oba to jsou solidní, byť obrazově nikoli špičkové objektivy. Velkou předností 14-30/4.0 jsou nanovrstvy, ty posouvají výsledek o patro výš. Rozsahem ohnisek je vhodný pro všechny druhy fotografie, ve kterých se snažíme pojmout prostor – na to je stavěný. Cena 35 tisíc je drsná, ovšem odpovídá cenové úrovni plnoformátových širokoúhlých objektivů.

Ukázky: